Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2012

Na slovo zima se rýmuje rýma :-)

Obrázek
Rýma a nachlazení dovedou hezky potrápit. Přesto to nejsou nemoci, se kterými bychom museli vysedávat v čekárně u doktora (a riskovali tak nějakou "lepší" infekci) a není nutno podléhat všudypřítomným televizním reklamám na "úžasné" přípravky s paracetamolem. Chce to nohy v teple a nějaké ty babské rady. A pokud se skutečně budete chtít praštit přes kapsu, v BAVLNCE pro vás máme přírodní přípravky, které vám pomůžou a nezatíží vaše tělo vedlejšími účinky. Chytla se vás pořádná rýma? Máte ucpaný nos, špatně se vám smrká i dýchá? Zkuste reflexní spouštění rýmy, které opravdu uleví. Stačí namočit ruce a chodidla zároveň do horké vody. Nejlépe ruce do umyvadla (až po lokty) a nohy pěkně do lavoru. Můžete to použít i na starší děti, když budou svolné postát. Vodu použijte nejteplejší jakou bez úhony snesete. Na počínající nachlazení je skvělý domácí nápoj se zázvorem a medem. Chce to nastrouhat na plátky trochu čerstvého zázvoru, přidat lžíci medu a trochu citronov

Comeback mýdla a další ekotipy do domácnosti

Obrázek
Musím se pochlubit- byla jsem u toho! Na počátku roku 2005 vznikly na komunitním serveru emimino.cz dvě zázračné diskuze, jedna o látkových plenách a druhá o ekologické domácnosti, kde jsme s nadšením shromažďovaly své zkušenosti s obojím. Uživatelka Stefinka vložila do jedné z nich nenápadný příspěvek o pracím prostředku z mýdla a sody, který si kdysi ženské připravovaly samy doma. A tím vznikla hromadná nákaza, taková, jaká může vzniknout jenom na internetu. Stovky ženských doma strouhaly mýdlo, rozpouštěly je v kbelíku, experimentovaly s množstvím sody a sledovaly co to všechno dělá s jejich prádlem. Na diskuzi jsme pak probíraly výslednou konzistenci výrobku, která měla široké rozpětí od husté mléčné tekutiny, přes řídké želé až po husté želé a tak se prostředku začalo říkat roztomile "sliz". Proto pokud chcete googlovat, je termín sliz ten nejlepší (spojení jelení sliz (podle mýdla s jelenem ), mýdlový sliz , sliz na praní apod). Základní návod na mýdlový prací pros

Václav testuje 2 - jak sedí nosítka šestinedělňátku

Obrázek
Jak jsem slíbila, tak činím. Václav za ty čtyři týdny něco přibral, neznám sice přesnou hmotnost, ale něco málo přes čtyři kila tipuji. Více než na kila ale "přibral" na délku, má totiž po kom. Takže testujeme s hubeným, dlouhým a pokud to mohu posoudit, tak celkem zpevněným dítětem. Jako první jsme opět nahodili Storchenwiege nosítko. Za mě oproti minulému pokusu téměř žádná změna, jen jsme museli trošku rozšířit tu spodní část. Sedělo hezky, mně i miminku. Fotka se myslím podobá té minulé. Potom jsme testovali Bondolino. Tam byla oproti pokusu ve dvou týdnech patrná jistá změna, protože dlouhonohý Václav už mohl dát nožky ven, ale nebyla jsem s jejich polohou spokojena, protože byly přece jen trochu jinak, než bych si představovala. Patičky dítěte jako by směřovaly přede mne. Dovnitř jsme je také zkoušely dát, ale moc to nešlo. Pokud by se nám to povedlo, myslím, že by Vašík nebyl dostatečně zpevněný do stran, protože by to trochu oddálilo zádovou opěrku. Za s

Miminka celého světa

Obrázek
Dnes to bude trochu delší. Nedávno jsme se s mužem procházeli jedním ostravským nákupním centrem. Už jsem odvykla tomu, jaké je to promenádovat se s navázaným miminkem v šátku a manžel taky. Po minutě chůze mezi lidmi mi řekl, že si myslí, že kdybych tam běhala nahatá, nebudila bych tolik pozornosti. Holt exotika. Jenomže tohle je jen náš pohled na věc. Vždyť dvě třetiny obyvatel této planety děti nosí. A právě pohled na rodičovské postupy "zbytku planety" přináší kniha Meredith F.Smallové Naše děti, naše světy. Není to klasická rodičovská příručka, ale ani suché antropologické pojednání. Je to kniha, na níž je vidět, že ji psala matka a vědkyně v jedné osobě, z nichž obě k nám promlouvají střídavě. Vědkyně přináší spoustu zajímavých studií, zkušeností a tezí, matka apeluje na naši schopnost vyvozovat pro sebe coby rodiče rozumné závěry a upřednostňovat biologické potřeby dítěte před kulturními požadavky. Kniha je nesmírně poutavým čtením o rozmanitosti kultur této planety

Aby se v šátku nehroutilo - tři finty

Obrázek
Když začínáte vázat vertikální úvazy s novorozeňátkem, musíte se hodně soustředit na dobré dotažení úvazu. Dítě které ještě ani nedrží hlavu musí být dobře podepřeno z jedné strany tělem nosiče a z druhé strany dotaženým šátkem. Přes veškerou snahu se výsledek člověku někdy nezdá. Dítě je tam prostě "nějak divně". Mně osobně se to stává když dávám miminko do šátku spící a ono svěřepě zaujme nějakou polohu, které se nechce vzdát... Nebo tehdy, když je dítko nespokojené a při vázání se propíná do luku a všelijak jinak vrtí. Ukážu vám pár fint, které vám mohou pomoci. Všechny tyto finty se týkají úvazu kapsa. Na začátek dvě fotky šestinedělňátka v kapse. Takto malá miminka někdy neumí roznožit nožičky do tzv. M polohy, umožníme jim pokrčit kolínka a roznožit co nejvíce, ale jen tak, jak to dovedou - nic neděláme násilně. Nožičky mohou být ještě schovány v kapse, ale mohou taky čouhat ven. Na ukázku posílám příklad Vašíka uvázaného s nožičkami uvnitř - držel nožky ještě

Kdy se hodí nosítko?

Obrázek
Všude tam, kde se z nějakého důvodu nehodí šátek. Kdo zná BAVLNKU tak ví, že jsme hlavně přes „ty šátky“. Šátek je díky svému jednoduchému principu přece jen tím nejuniverzálnějším nosítkem vůbec. Dá se v něm nosit nedonošené miminko, ale v krizi ponosíte i čtyřleté dítě znavené celodenním výletem. Takhle univerzální žádné nosítko být nemůže. Ale jsou situace, kdy má i nosítko své výhody. Nejčastěji tehdy, kdy z nějakého důvodu šátek vázat nechcete. Hodně lidí se na šátek příliš necítí, přijde jim to trochu moc „etno“, mají pocit, že to nejde dohromady s jejich životním stylem. Tady si dovolím nesouhlasit, šátek se dobře snese i s kostýmkem, jak dokládá foto italské poslankyně evropského parlamentu. Ale dobře, přiznejme si, že šátek stále ještě není vnímán jako něco běžného a dejme tomu, že na sebe nechcete poutat tolik pozornosti. Taky se může stát, že se považujete za kopyto a máte pocit, že vázání šátku nezvládnete. Mohu vás ujistit, že to zvládne kdekdo, já jsem toho ž

Vietnamec

Už je to pár let, stála jsem na zastávce tramvaje na Barrandově a chystala se na úmornou cestu na druhý konec Prahy, do Ládví. Podotýkám, že metro tehdy do Ládví nejezdilo a nejspíš byly také prázdniny, které do pražské hromadné dopravy vnášejí spoustu pikantních přestupů a objížděk. Jela jsem s prvorozenou, nějak si nemůžu vybavit, jestli byla v kočárku nebo v šátku, nejspíš v tom druhém. Na začátku nástupiště stál Vietnamec s dítětem podobných rozměrů ( a snad tedy i věku) jako byla moje dcera. Děcku mohl být necelý rok. Vietnamec nesl to těžké dítě na ruce. Pozorovala jsem je a říkala si, že asi jedou pár zastávek. Představa, že bych si s děckem vyrazila na vejlet bez ničeho (bez kočárku nebo nosidla) mi přišla naprosto šílená. Docela mě překvapilo, když jsem je pak zahlédla na Smíchovském nádraží. A když jsem je pak po více než hodinové úmorné cestě hromadnou dopravou potkala v Ládví, patrně mi klesla brada. Od té doby je sleduju, Vietnamce. Oni ty kočárky opravdu moc nev